﻿

// ----------------------------------------------------------------
// Lokalizované obecné informace o kampani
// ----------------------------------------------------------------

&name="Poslední šance"

&description="Po porážce Rudé armády u Charkova v březnu 1943 a před začátkem jarního tání nastala na sovětsko-německé frontě přestávka v bojích. Obě strany tak získaly čas doplnit ztráty a připravit strategii pro letní tažení.<br><br>Výběžek vzniklý během zimní ofenzivy u Kurska, později známý jako kurský oblouk, poskytoval sovětskému velení možnost zasadit silné údery do boků německých vojsk u Belgorodu a Charkova i u Orla a Brjansku. Přestože Sověti měli celkovou převahu v živé síle a palebné síle, hlavní stan vrchního velení přijal 12. března 1943 pro tento úsek fronty promyšlenou strategii rozsáhlé obrany.<br><br>Téhož dne schválil Adolf Hitler plán operace Citadela. Ten předpokládal prolomení obrany Voroněžského a Centrálního frontu a následné obklíčení a zničení nepřátelských sil dvěma klešťovými údery skupin armád Jih a Střed, vedenými od Belgorodu a Orla směrem ke Kursku. Hlavní důraz spočíval v útočné síle tankových divizí a divizí tankových granátníků, vybavených zdokonalenými středními tanky i novými těžkými tanky a samohybnými děly.<br><br>Rozhodující úlohu v nadcházející ofenzivě měla sehrát skupina armád Jih pod velením polního maršála Ericha von Mansteina. Po úderu v úseku Belgorod–Tomarovka měla prorazit obranu na linii Prilepy–Obojan a spojit se se skupinou armád Střed východně od Kurska. K tomu měla k dispozici 4. tankovou armádu (LII. armádní sbor, XLVIII. a II. tankový sbor) a armádní skupinu Kempf (III. tankový sbor, XI. a XLII. armádní sbor) s podporou 4. letecké flotily.<br><br>Německé velení se obávalo, že nepřítel zná jeho plány a měl čas soustředit strategické zálohy. Proto v květnu výrazně upravilo plán ofenzivy 4. tankové armády. Jejím hlavním cílem po prolomení obrany mělo být zničení sovětských záložních tankových sil. Generálplukovník Hermann Hoth, velitel 4. tankové armády, očekával, že II. tankový sbor pod velením Paula Haussera zasadí u stanice Prochorovka rozhodující úder, který by mohl ovlivnit výsledek celé operace.<br><br>Po opakovaných odkladech padlo 1. července 1943 na poradě v Hitlerově hlavním stanu rozhodnutí zahájit ofenzivu 5. července. Dne 4. července v 16:00 zahájila 4. tanková armáda bojové akce na pravém křídle sovětské 6. gardové armády útokem na její bojová předpolí. Velení Voroněžského frontu nařídilo rozsáhlou protibaterijní palbu, která proběhla ve dvou fázích (ve 22:30 a ve 03:00) a způsobila armádní skupině Kempf pouze malé ztráty. Německé dělostřelectvo zahájilo palbu ve 03:30 a ve 04:00 jednotky skupiny armád Jih…"
